Fotografie pro radost

Majitelka největší tuzemské firmy specializující se na dětskou fotografii v aranžovaných tematických kulisách. Photodienst Brno, s. r. o., každoročně nafotí desetitisíce snímků a pro jednotlivé sezony vždy přichází s novým designem fotopláten i rekvizit. Kateřina van Kranenburg je brněnskou rodačkou a patriotkou, její firma ovšem působí v rámci celé republiky.

Jaké byly vaše podnikatelské začátky a co všechno stálo za rozhodnutím založit vlastní firmu? 
Důvody vidím, jako u mnoha mně podobných, hluboko v rodině. Odmalička jsem slýchala, že moji předkové, jak ze strany maminky, tak tatínka, byť pocházeli z velmi skromných poměrů za první republiky, dosáhli opravdu velkých úspěchů. Jeden pradědeček byl ředitelem brněnské pobočky Cyrilometodějské záložny, a dokonce radil prezidentu Masarykovi, druhý ředitelem starobrněnského pivovaru, další velkoobchodníkem s kávou a exotickým ovocem a k tomu holandským konzulem, babička vystudovala jako jedna z prvních žen v Brně práva. Vychovávala nás se sestrou generace jejich potomků, a tak se nám zřejmě názory a vzpomínky, co jsme znaly z vyprávění, dostaly pod kůži. Věděly jsme, že rodina o vše, co vybudovala, po roce čtyřicet osm přišla a že co se povídá doma, tam také musí zůstat. Jako dítě jsem byla dost divoká a moc se nevědělo, co se mnou. Bez rodičů a jejich důsledného vedení bych určitě nebyla tam, kde jsem. Trvalo mi dlouho, než jsem v sobě našla pocit zodpovědnosti a touhu něco dokázat, prosadit se. V naší rodině se mezi dospělými hodně mluvilo německy a francouzsky. Ze začátku to bylo hlavně proto, abychom my děti nerozuměly, co si povídají, ale pak jsme do toho se sestrou samy pronikly. V Brně se dalo dobře poslouchat rakouské rádio a sledovat rakouská televize, němčina tak byla samozřejmou součástí každého našeho dne. Netušila jsem, že její znalost bude mít pro můj budoucí život rozhodující význam. Počátkem devadesátých let jsem šla tlumočit do začínající německé společnosti a rovnou odcházela s pracovní nabídkou. Tatínek mi tenkrát řekl, abych to zkusila, že Němci jsou pracovití a naučí mě řádu. Byla to z dnešního pohledu opravdu úžasná škola. Já, mladá, nadšená, ochotná pracovat do noci a učit se všemu, co přicházelo. Po několika letech jsem si uvědomila, že česká pobočka, kterou jsem od jejího založení vedla, je na německé společnosti úplně nezávislá. S kolegy jsme si již vše připravovali sami, a naopak složitě obhajovali, co je pro český trh vhodné. V roce 2000 mi manžel vnuknul myšlenku firmu odkoupit.

Ve firmě pracujete s mnoha kreativními lidmi. Jak vás takové prostředí ovlivňuje a jaká je vaše role?
Ano, pracuji s kreativními lidmi. V našem oboru dětské školní a předškolní fotografie je to navíc hodně o historii, tradicích a zároveň o aktuálních trendech. Moje role, tedy v té kreativní části, je hledat s týmem například vhodný vánoční motiv na fotografické plátno a k tomu odpovídající rekvizity. Musíme mít jasnou myšlenku, vědět, co chceme fotoplátnem říci, jedině tak jsme schopni ji obhájit. Nejen školka, ale následně rodiče dostanou fotografie, které jim budou i po letech dělat radost. Jezdím se svými zaměstnanci na tematické veletrhy, za kolegy do zahraničí a již třicet let hledám náměty pro zhruba čtyři podzimní/vánoční fotografická plátna a tři jarní. Každý rok musím mít úplně novou kolekci a musím se od předchozího roku lišit. Například typicky českých vánočních symbolů mnoho není, je tedy náročné nebýt nudný a neopakovat se.

Co vás motivuje? 
Je toho hodně. Určitě vysoké prodeje našich fotografií, tam vidíte, že se naše práce líbí, že má smysl. Motivací jsou moji kolegové, když sleduji, jak automaticky dělají, co je třeba, jak jsou přitom k sobě navzájem milí, pomáhají si, respektují se. Dobrý tým je základ a já doufám, že umím dát najevo, jak si vážím toho, co pro moji společnost dělají. Mám kolegy, kteří nastoupili v letech 1991, 1992, a není jich málo. Mám ráda náš tým a to, jak si umí poradit, když přijdou nesnáze.

Vzpomenete si na nějaký zásadní moment v rozvoji společnosti? 
Přechod z klasického kinofilmu na digitál. To považuji za největší změnu.

Na co jste ve firmě hrdí? 
Tak to je otázka i pro kolegy, ale asi na těch 120 až 130 tisíc spokojených zákazníků ročně. Fotografujeme vyšší počty, ale není povinnost si ty fotografie potom koupit.

V každém oboru se občas vyskytnou turbulence a překážky. Co vám dává sílu těžkosti překonávat a jít dál, jakým způsobem hledáte řešení? 
Už jsem se zmínila, že jsme na trhu přes třicet let, kolegové v obchodním oddělení tvoří velmi stabilní tým. Délka doby, co jsou u nás zaměstnáni, se pohybuje mezi devíti a třiceti dvěma lety, fotografové obdobně dlouho a kancelář, expedice, e-shop, to vše jsou desítky let zkušeností, umíme se navzájem podržet. Jsme taková velká rodina.

Na která svá osobní rozhodnutí v rámci podnikání jste pyšná? 
Asi na výběr svých kolegů. Sestavení týmu. Jsme společnost, která pracuje na území celé republiky. Je náročné zachovat jednotného ducha a myšlenku, udržet celofiremní filozofii také u kolegů na druhé straně země.

Co považujete za úspěch? 
Těžká otázka. Osobně to, že se za mě rodiče nemusejí stydět a nezklamala jsem je. Jsem nezávislá. Za úspěch považuji i to, že jsem s manželem vychovala dva bezva syny, jsem na ně pyšná. Úspěch je pro mě také, že jsem schopná být stále na špici v oboru, ve kterém podnikám už třicet let.

Co je pro vás v životě a podnikání nejdůležitější? 
Není to jen jedna věc. Mezi TOP 5 bych zařadila schopnost jít příkladem, pomoci, motivovat, udělat rozhodnutí a mít dobré zázemí. Zázemím myslím i možnost sdílet své starosti, strachy, radosti a úspěchy, bez toho bych nemohla fungovat.

Jaké máte plány a co je pro vás prioritou? 
Vedle práce ve Photodienstu se starám o rodinný majetek. Loni jsem se pustila do rekonstrukce velkého objektu v centru Brna a můj nejbližší plán je otevřít jej letos pro veřejnost. Nabídnu nové bydlení a snad i potěším občany Brna pohledem na hezký dům. Na prvním místě, tedy mou prioritou, vždy zůstane spokojenost mých nejbližších.

text Kateřina Černá foto Ondřej Košík