DĚLÁM LIDI SEBEVĚDOMĚJŠÍ A ŠŤASTNĚJŠÍ

Ondřej Měšťák patří mezi naše špičky v plastické chirurgii stejně jako jeho otec. Na první lékařské fakultě Univerzity Karlovy získal doktorát v oboru tkáňového inženýrství. Je také docentem v oboru chirurgie, absolvoval mnoho zahraničních stáží a dostal řadu ocenění. Působí na klinice plastické chirurgie v nemocnici na Bulovce a na klinice estetické medicíny Esthé. Kromě toho se věnuje výzkumu a je spoluzakladatelem New Mamma, která pomáhá ženám po ablaci prsu a také International Confederation of Plastic, Reconstructive and Aesthetic Surgery Societies – Trainees Association a vědeckým sekretářem výboru Společnosti estetické a laserové medicíny.

Plastický chirurg Ondřej Měšťák dokáže svým uměním podtrhnout krásu lidské tváře nebo zdokonalit křivky těla, a dělá tak lidi šťastnějšími. Je ovšem velkým zastáncem přirozenosti a nesmyslné požadavky dokáže odmítnout a nevhodné zákroky svým klientům rozmluvit. Pro studium medicíny se rozhodl až na gymnáziu a svůj obor – plastickou a estetickou medicínu – rozhodně nepovažuje za něco povrchního, ale vnímá jej jako cestu ke spokojenosti a sebevědomí svých pacientů. Ženskému sebevědomí pomáhá také rekonstrukcemi prsou po rakovině. To, co může být pro někoho malichernost, může jinému člověku způsobovat velké trápení a často i potíže v partnerských vztazích. Ondřej Měšťák je proto velkým obhájcem plastické chirurgie a estetické medicíny. Často je svědkem toho, jak díky jeho povedené práci ženy pláčou radostí a od spontánních objetí svých klientek mívá na svém bílém plášti stopy od make-upu. 

Vydal jste se profesně ve stopách svého otce, který je v oboru legendou. Povězte mi, jaké byly vaše začátky… 
Po ukončení studií na Karlově univerzitě jsem začal pracovat na chirurgii v Rakovníku, a tam jsem také začal operovat. A šlo o nemocné pacienty, kteří byli více či méně ohroženi na zdraví. Na medicíně se mi ale líbilo například i porodnictví, protože se tam rodí nový život. V estetické chirurgii jde o něco jiného. Může to navenek působit, že například do zdravého prsu řízneme zbytečně, ale pak vidíte, jaký to má obrovský pozitivní dopad na život klientky, která je pak sebevědomější a může to pozitivně posunout její život. My neděláme nic zbytečně a za tím si stojím. Za celou plastickou a estetickou chirurgií. Náš obor je hodně široký a zahrnuje mimo jiné terapii vrozených vad ruky a obličeje, onkochirurgii včetně rozsáhlých a složitých rekonstrukčních zákroků po úrazech. U klasických zákroků, které si lidi vybaví, když se řekne plastická chirurgie, záleží hodně na tom, jak se dělají. My například třicet až čtyřicet procent lidí posíláme pryč, protože naše zákroky nepotřebují. Zvětšení prsou se dá těžko rozmluvit, ale snažím se to udělat tak, aby ta krása byla zachována, a ne nacpat tam obrovské implantáty a udělat z hezkých prsou balony. Například u faceliftu často říkám, aby za mnou přišli za pět let, že je ještě brzy na takový zákrok. Také když přijdou lidé s velkou nadváhou a přejí si zmenšení břicha nebo prsou, doporučím jim, aby nejdříve zhubli. Chceme, aby byli naši pacienti celkově hezcí a zdraví a měli méně komplikací, a když mají například hodně tuku na břiše, tak ani po liposukci nemají hezké tělo. Toho dosáhnete společně s cvičením a rozumným stravováním.

Pamatujete si moment, kdy jste se rozhodl, že skutečně chcete být plastickým chirurgem? 
Na to si úplně nepamatuji. Byl to spíš pozvolný proces. A co se týče klasické chirurgie, musíte projít vším, co obnáší. Musíte mít dva roky chirurgického základu. Jak už jsem zmínil, začínal jsem v Rakovníku, abych byl mimo Prahu a měl větší šanci operovat. Dělal jsem repozice zlomenin, urologické operace. Chirurgie mě hrozně bavila i traumatologie. A nevěděl jsem, jestli u té chirurgie nezůstanu úplně. Táhlo mě to ale i ve výzkumu k plastické chirurgii, a nakonec jsem šel na Bulovku a trénink před atestací už jsem dělal na Bulovce na plastické chirurgii. Plastická chirurgie je pro mě zajímavé spojení řemesla, estetiky a vědy. Stále se ten obor posouvá dopředu a ti největší guruové plastické chirurgie sedí vždycky na konferencích v první řadě. Věda a vzdělávání jsou v tom oboru velice důležité. Člověk by měl určitě pět až deset procent svého času věnovat vzdělávání.

Jaké předpoklady musí mít podle vás dobrý lékař? 
Musí mít kritické myšlení. Musí si pořád dávat otazníky, jestli to, co dělá, je správné, a hledat cesty. Musí se stále rozvíjet. Musí dobře komunikovat s pacientem a dobře analyzovat situaci. Dobrý plastický chirurg musí být navíc nejen šikovný, ale musí umět i dobře naplánovat celou operaci a musí mít za sebou dostatečný trénink.

Fyzická krása je relativní pojem. Jak ji vnímáte vy osobně? 
To by vydalo na samostatnou nejméně hodinovou přednášku. Osobně mám rád přirozenost, ne nějaké extrémy. Krása se dá dokonce definovat matematicky. Lidé vnímají krásu jako symetrii a jsou vypočítané určité poměry velikostí a vzdáleností, které jsou obecně vnímány jako krásné. Je to trochu nespravedlivé, ale krásného člověka například i kojenec delší dobu fixuje pohledem, hezké děti mají lepší známky ve škole a hezcí lidé pak ve finále vyšší platy. Samozřejmě co se týče osobního úspěchu, hraje roli ještě mnoho dalších faktorů. Ale to, co vidí většina lidí jako krásné, se dá skutečně spočítat, i když je každý člověk jiný. Vše, co je mimo tyto vzorce, například prsa jako balony nebo přeplněné rty, co se nehýbou, většina lidí jako krásné nevnímá.

Pokud pomůžete člověku k atraktivnějšímu vzhledu, tak to má často dopad i na jeho okolí… 
Pokud se to dělá dobře, má to opravdu vliv na celou komunitu. Ti lidé, kteří jsou sami se sebou po operaci spokojenější, chovají se lépe i ke svému okolí a jsou i šťastnější. Sebevědomější lidé jsou často úspěšnější v hledání pracovních příležitostí a obecně působí spokojenějším dojmem. Často to, co je pro pacienta obrovská fyzická změna, okolí zaregistruje spíše jako pozitivní změnu v chování, než aby vnímali to, že má jiný nos. U operací nosu je to nejmarkantnější. Často ani vlastní rodiče klienta nepoznají, že byl na operaci a zaregistrují pouze, že jejich potomek vypadá lépe. Na některých klinikách ale takto citlivě neuvažují a operují všechny, co přijdou, operují lidi s obrovskou nadváhou, dělají prsa ve tvaru balonů, a to pak hází špatné světlo na celou plastickou chirurgii.

Co vás osobně dělá šťastným? 
Samozřejmě rodina. Jsem tátou dvou dětí a rodina je přece ten důvod, proč to člověk všechno dělá. Štěstí nesouvisí tolik s penězi, jak si lidé myslí. Je to o tom, jak má člověk nastavenou tu svou realitu. Většinou čím je člověk ambicióznější, tím méně je šťastný. Ale zase naopak čím je člověk šťastnější, tím to dotáhne dál. Je dokázáno, že úspěch nevede ke štěstí, ale pokud je člověk nastavený tak, že je šťastný, dosahuje čím dál tím větších úspěchů.

Jste mladý, úspěšný, a navíc velmi pohledný muž. Zamotal vám někdy úspěch hlavu?
Záleží na tom, jak se na to podíváte. Já se necítím nějak superúspěšný. U lidí hodně oceňuji pokoru a pozitivní přístup k druhým lidem. Člověk by se neměl nad nikoho povyšovat. 

Jak si vybíráte lidi do týmu?
Kromě profesionality je pro mě důležité obklopovat se lidmi, kteří jsou pozitivní, umějí naslouchat a chovají se vstřícně a slušně k ostatním.

Co vás naučil váš táta? 
Přemýšlel jsem, jak by to vypadalo, kdybych měl jiného tátu. On byl pro mě vzorem jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. Jsou věci, ve kterých jsem chtěl být jako on, a pak zase ty, u kterých mi bylo jasné, že takhle to dělat nechci. Jednoznačně mě ovlivnilo to, jak je pracovitý a pokorný. Také jeho touha pomáhat lidem.

Co je pro vás tou největší metou v pracovním životě, úspěch, kterého byste chtěl dosáhnout? 
Rád bych v budoucnu posunul ještě dál naši kliniku, ale svým způsobem žiju svůj sen. V rekonstrukční chirurgii se věnuji rekonstrukcím prsu a vychovávám nastupující generaci. Jak mediky, tak mladé plastické chirurgy. Mým cílem je, aby mě přerostli a posunuli se ještě dál. To je nejdůležitější. Mám okolo sebe rád nadšené lidi, co mají drive. Když chcete ve svém oboru posouvat hranice a mít na věci vliv, musíte pracovat víc než ostatní a musí vás to hodně bavit. Když má člověk rád svou práci, tak to jde samo.

Je za vámi vidět i publikační činnost a vědecká práce… 
Prováděl jsem výzkum v oblasti biomateriálů, tkáňového inženýrství. Vyvinuli jsme nový materiál, který se používá při rekonstrukci břišní stěny. Také jsem vyvinul různé techniky při rekonstrukci prsů, které předávám mladým lékařům.

Vzpomenete si na svůj dětský profesní sen? 
Chtěl jsem dělat v řídicím středisku pro lety do vesmíru. Chtěl jsem přijímat signály raket.

Jaký nejnáročnější úkon jste dělal v rámci plastické chirurgie? 
To jsou operace z oblasti mikrochirurgie, která se pohybuje na hranici toho, co je možné. To je fyzicky i psychicky nejnáročnější.

V roce 2014 jste v rámci humanitární mise v Jordánsku pomáhal obětem syrského konfliktu. Co jste operovali nejčastěji? 
Utrhané končetiny, tedy zranění od barelových bomb. Dělali jsme rekonstrukce šlach, nervů, zakrývali defekty po amputacích nebo úrazech hlavy od šrapnelů. Takovou rekonstrukční chirurgii dělám částečně i doma, ale tam to bylo samozřejmě v úplně jiném měřítku a podmínkách. Podle mě by takovou zkušenost mít každý lékař. Vždyť je to jedna z věcí, kvůli které jde člověk studovat medicínu. Chcete pomáhat lidem. V takových oblastech je lékařů málo a lidé by tam jinak péči nedostali.

Komu jste udělal svým uměním největší radost? 
Těch šťastných příběhů je více, ale mám například pacientku, které jsem po nádoru udělal nové prso, a ta se potom vdala a svěřila se mi, že by jinak neměla dostatek sebevědomí začít nějaký partnerský život. Plastická chirurgie takto pozitivně dokáže měnit osudy lidí.

www.esthe-plastika.cz